Absence poezie, která je zastoupena pouze jednou baladou, za to s velmi známým veršem „Já u pramene jsem a žízní hynu“, může vzbudit překvapení, Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání, mně lékem je, co jiné poraní, mně při zábavě oddech není přán, Luboš Pospíšil. Já u pramene jsem a žízní hynu ve svitu ohňů vládnu temnotám jsem cizí tam kde je dům mých synů a v davu lidí jsem blíž samotám nahý jak hadrář oděn jako král V mém smíchu pláč naděje v zoufání to co mě vyléčí to jiné poraní i při zábavě radost nevnímám cítím svou sílu a nevím co s Literární teorie LITERÁRNÍ TEORIE LITERATURA písemné záznamy, písemnictví v širším smyslu = soubor všech písemných projevů lidstva v užším smyslu = umělecká literatura (beletrie) funkce – informativní, estetická, formativní LITERÁRNÍ DRUHY 1) epika literární druh založený na ději – skutečnost je ztvárněna vypravováním příběhu má dvě složky: řeč Já u pramene jsem a žízní hynu: 2010 : Malý a Velký testament: 1964 : Já, François Villon: všech 19 knih autora. Kniha Šibeničník je v. Právě čtených: 3x: Balada vyvolává dojem básníkovi rozpolcenosti, je metaforická, má nadčasové hodnoty. Jeho poezie je protkána dvojsmysly. Villon bývá pro svůj postoj k životu a společnosti nazýván "prokletým básníkem". "Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak pramen, zuby drkotám, dlím v cizině, kde mám svou domovinu. 2 o inverze změněný slovosled Já u pramene jsem a žízní hynu; horký jak oheň, zuby drkotám; dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; ač blízko krbu, zimnici přec mám… (Francois Villon – Balada) správně: Já jsem u pramene. Jsem bezesporu svérázný, jedinečný a neopakovatelný originál a unikát. Samozřejmě, že svým způsobem, tak jako každý. Sobota 2. prosince 2023, svátek má Blanka Szy4p1.

já u pramene jsem a žízní hynu